Rano jsme chteli zacit opravou kol. Prestoze Villanueva je velke mesto, neuspeli jsme, nebyla. Podle zlatych stranek mel byt servis v sousednim meste Don Benito a, svete div se, byl. Pavel si koupil nove zadni kolo, prikoupili jsme stahovaky, vymenili Elisce draty a za hodku jsme uvedli techniku do perfektniho stavu. No a kdyz k tomu pridam, ze Janin kotnik uz se taky pomalu zbavuje boruvkove barvy a da se s nim i slapat skoro naplno, tak jsme I v perfektnim fyzickem stavu. Jenom ta elektronika nas trapí, ze 6 cyklokompu funguji uz jen dva (Bicikovic), ale jen Pavluv asi pocita presne.
Cekal jsem dnes fadni agroindustrialni krajinu, ale nastesti jsem se v prevazne mire ocekavani zmylil. Krajina byla sice opravdu plossi, ale rozhone ne nudna. Zakladem byla urodna rovina reky Guadiana, z niz obcas vystupovaly mirne kopecky. V nich se krajina dramaticky menila. Z velkych poli se staly olivove haje nebo pastviny s malebnymi oveckami. Celkove zeleny dojem prijemnych obloucku dovrsovaly obcasne hajky blize neurcenych stromu a take samozrejme cervenobile zemedelske usedlosti. Zvlastni, tam, kde je urodno, tam jsou hnusne agroidustrialni komplexy, a tam, kde puda rodi kameni je moc hezky.
Po 30 kilometrech byl cas na obed, vysel na mestecko Guarena. Po drobnem bloudeni pustymi ulickami (to je tu bezne, obcas mirne depresivni). A najednou jsme podle sluchu nasli hlavni namesticko a na nem prijemnou cervecerii. Majitelem/vrchnim byl muz, ktery (diky lehce svetlym vlasum a jinym rysum) vubec nevypadal na Spanela. Nabidka jidla nebyla velka (carne, kalamary, hranolky), ale vybrali jsme si :-). A kdyz jsem se zacal dozadovat pri objednavce piva normalniho skla (pro Spanely je velke pivo 0,3), taxe zeptal jestli nejsme Nemci. Kdyz jsem mu vysvetlil, jak to je, usmal se a pravil Praga a ze 11 let zil v Nemecku. Domnivam se, ze jeho maminka aspon 12. Namesticko u kostela bylo prijemne, mohli jsme protahnout siestu do tri. Stejnou krajinou jsme pak, zpocatku ztezka pokracovali dal. Trochu jsem se obaval komplikaci pri objezdu mesta Merida, ale docela to proslo, ani dalnice se nekonala. S jednou pauzou jsme bez problemu dosahli cile, zemedelskeho mistniho centra Montijo. Byl to jednoduchy den, denni kilometricky prumer byl 22,8 km/h.
Ubytovani se neobeslo bez scenky. Vrchni/recepcni, mtery videl ven na nasi skupinku, mi bez problemu nebidl pokoje (tedy, delal jako by tu praci delal za trest), a v zapeti mi sdelil, ze neni kam dat nase kola. Ponekud dusnou atmosferu po teto informaci rozptylil chlapik v monterkach, ktery na baru popijel pivo. Nabidl nam uschovu za rohbbem v jeho servisu. Myslim, ze by si mel vybrat od hotelu provizi, uz jsme vyrazeli jinam.
Vecer jsme vyrazili do mestecka. Pod dojmem vcera vecerni a dnes poledni zranice jsme zavrhli hospodu. V supermerkaci jsme nakoupili ca 0,5 l vina a 0,25 kg syra na hlavu a zabrali Plaza de Cervantes. Dobre bylo. Ale zranice to byla jako vcera, cili jsme si moc nepomohli.
Manana vamos entrar la Portugal.
Ujeto 83 km, celkem 410 km. Nastoupano 350 m, jsme ve vysce 150 m.
Žádné komentáře:
Okomentovat