Lisabon

Tak dnes zadny cyklovylet. Dnes budeme poznavat velkomesto. Po snidani jsme vyrazili na predmesti Belem. Je tu smesice mist, ktere stoji za videni. Jeli jsme tramvaji, doufali jsme, ze prijede ta stara, co vypada jako prazske historicke, ale misto ni prijela uplne moderni.
Prvnim mistem byl Pamatnik dobyvatelu. Byl vybudovan jeste za diktatrora Salazara a jak se zda, at pravice ci levice, vsichni diktatori maji stejny vkus. Je to pamatnik ve stylu "fronta na maso". Na stylizovane lodi stoji ve dvou radach vyznamne postavy portugalske historie, v cele s kralem Jindrichem Moreplavcem. Uvnitr je moreplavecka vystava, v sestem patre vyhlidkova plosina. A v projekcnim sale jsme videli moc hezky udelany film - fotokolaz o histrorii Lisabonu. Po kaficku jsme pokracovali k nedaleke Belemske vezi, to je pro zmenu historicky symbol Lisabonu, vypada jako sachova figurka. Nadherny Jeronymsky klaster jsme si prohledli jenom zvenci, i kdyz vlastne v jedne jeho casti byly expozice namorniho muzea, zlateho hrebu dopoledne. Jsou tu saly venovane namornim objevum i modernimu namornimu lodstvu (spooousta map a modelu lodi), v posledni hale jsou i originalni kralovske galery (veslice) v cele nadhere. Celkove cele muzeum nostalgicky pripomina zaslou slavu portugalskeho imperia. Musim rict, ze muzeum se libilo i nasim divkam, ktere puvodne hrozily sabotazi a navstevou botanicke zahrady.
Na obed do centra jsme vratili primestskym vlakem, malem nas zaskocil levostranny provoz zdejsi drahy. U nadrazi v centru jsme se nechali zlakat do male lidove restaurace s nizkymi cenami (do 5 eur za jidlo). Vcelku to slo, jenom Pavel s Pavlou si objednali jakesi hovezi, ze ktereho se vyklubalo cosi, co se skladalo z hromady cizrny a jakychsi polosyrovych odrezku ruznych mas. No, moc toho nesnedli. Ale aspon udelali radost kolemjdouci zebracce, ktere to chutnalo tak, ze jen taktak zachranili talir.
Odpoledni program byl vyhlidkovy. Ctvrti Alfama stoupa nahoru pravidelna tramvajova linka 28 a to je zazitek. Male vozy jsou snad padesat let stare a opravdu se protahuji vzhuru uzkymi ulickami, nekdy I jednokolejne. Opravdu zazitek. Nahore jsme nekolik uzasnych vyhlidek prolozili portskym a pesky se vraceli domu. A jen kousek od penzionu, hned vedle katedraly jsme objevili malicky obchudek, kde meli spoustu druhu portskeho, tak jsme museli ochutnat.
Doprali jsme si peknou posledni portugalskou veceri (zitra nas hosti Lufthansa, to zas vyhladnem) v prijemne restauracce na namesticku u kostela. Pekna tecka za dnesnim dnem. Zita par nakupu, v poledne sbalime, presunem se na letiste a ve ctyri letime.

Diky za pozornost, pokud jste docetli az sem, byl to opravdu hezky cyklovylet!

Plout do Lisabonu...

Rano nebylo hezky, bylo primo zatazeno. Asi zase nejaka vyse nad Azorskymi ostrovy. Snidani v kavarnicce jsme obohatili portskym a vyrazili k oceanu. Meli jsme jet 17 km podel plazi kose podobneho poloostrova Troia. Jenze cesta nas vysplouchla. Celou dobu jsme jeli nekonecnymi piniovymi haji a more napravo a ocean nalevo jsme jen tusili ve vzdalonosti nekolika set metru. Ne ze by ty borovice v narodnim parku byly osklive, naopak, ale more je more.. A konec poloostrova stal opravdu za to - vystavba 20patrovych hotelu a vubec rozkopano. Trajekt do Setubalu nastesti jel ihned, a tak jsme tu stavebni hruzu, ktera postihla ten krasny poloostrov, videli jeste zdali.
Setubal je treti nejvetsi mesto Portugalska, ale my se zdrzeli jen na chvili na hlavnim bulvaru. Porad bylo zatazano, a kdyz jsme svacili dalsi portske, dokonce spadlo I par kapek. A tak jsme radeji vyrazili dal.
Na planu bylo vyhlidkove "ousko" narodnim parkem Arabba. Ale jeste predtim si Eliska hupsla na jedne plazi do more, brr, melo asi 17. A v lete pry miva I 20, chlubili se vcera mistni. Stoupani bylo dlouhe, ale stalo za to. Postuupne jsme se v pobreznim hrebenu dostali az na 380 metru. Vyhledy uzasne, na jih Setubalsky zaliv s poloostrovem Troia a na severru uz jsme v dali videli Lisabon!
Behem sjezdu jsme stihli jedno pivo a u z v rovine konecne zastavili na obed - byly tri hodiny, protoze spoustu casu jsme stravili focenim na jedinecnych vyhledech. Prestoze jsme se snazili krotit, I tento obed nas zase umrtvil. Nastesti nam ale zbyvalo do dnesniho a sooucasne hlavibo cile uz jen 20 km. Byly perne. Silnice 1. Tridy, zadna krajnice, spousta nakladaku. Na rozdil od Spanelu patri mistni ridici do stejne kategorie jako nasi, cili tezky evropsky podprumer. Docela jsme si proto oddychli, kdyz jsme prekrizili dalnici, ktera si vetsinu provozu stahla. A pak uz jsme v poklidu dojeli do pristau Seixal. To byl vlastne cil, na posledni chvili jsem zmenil dve posledni etapy tak, abychom neprijizdeli severovychodnim dopravnim koridorem, ale pekne od jihu a nakonec lodi. Ta nas prepravila primo do centra ke ctvrti BAixa. Lod byla prekvapive rychla, preplula siroky zaliv usti reky Tejo behem par minut. A to byl opravdu cil. Po osmi dnech putovani jsme dorazili z Madridu do Lisabonu.
Bydlime primo v dolni casti romanticke ctvrti Alfama a zitra se z nas stanou poznavaci turiste, kola budou odpocivat

Dnes ujeto 68 km, celkem jsme ujeli 749 km. Nastoupano 680 m, spime skoro u more.

Pres megality k Atlantiku

Uz to zni jako klise, ale rano bylo zase jako malovane. Posnidali jsme v kavarnice za rohem a kolem devate vyrazili po silnici prvni tridy smer Lisabon. Neslo jinak, nastreti tento zazitek trval jen 10 km, silnice totiz funguje jako privadec k dalnici, cili bylo zivo. Trochu jsme si dnes museli zajet, nasim cilem byl menhir a kromlech u Valverde. Co to je kromlech? To je kruh megalitickych kamenu. Zdejsi ma prizvisko "ibersky Stonehenge" a je to nejvyznamnejsi megaliticka stavba na pyrenejskem poloostrove. Dvojity kruh velkych kamenu byl vybudovan pred 5000 lety na jednom z nejvyssich mist okoli Evory. Dostali jsme se k nemu po ctyrkilometrove prasne ceste, prijemne osvezeni po tom vsem asfaltu. Podle mapky mela cesta vest dale, nicmene v realu tomu tak nebylo. Museli jsme se vratit do vesnicky zpet a pokracovat po silnici. Ale jeste predtim jsme u menhiru zdrtili turisty Holandany, kteri nam 7x museli udelat skupinove foto... A pri sjezdu dolu si Pavel (B) poridil defekt zadniho kola, vubec prvni na ceste. Volneho casu jsme vyuzili k nakupu v mistni cukrarne.
Spravnou cyklostezku jsme sice nenasli, ale cyklostezkou jsme pokracovali smerem na Escoural. Uzka silnicka nas vedla opet haji korkovych dubu a vubec pusobila velmi utesene. V Escouralu doslo k dalsi kulinarske nehode, no proste jsme se zase nedopatrenim prezrali. Tentokrat byla v hlavni roli picanha, tenky stejk z hoveziho, podavany s hranolky a s ananasem. Portugalske porce jsou pro dva a stale nam to nejak nedochazi.
Mapy pro Portugalsko jsou mizerne, v Escouralu jsem asi prehledl ve mestecku spravnou odbocku smerem k mori a tak se nam cesta zahy zmenila v polnacku Ale dopadlo to dobre, prestoze jsem mel pocit, ze neklikrat skoncime v nejakem statku, nakonec jsme se po par peknych kilometrech napojili na spravnou silnici. A ta klesala porad dolu. Meli jsme trista metru k dobru a tak jsme si je uzili. Ale taky se nam menila krajina. Korkove duby zmizely a okolo nas byly jen pastviny a pozdeji uplne dole jen pole a kanaly. Kolem pate jsme byli na okraji mesta Alcacer do Sal, cili uz vlastne na urovni more. Je zde totiz dlouhe usti reky Sado, napul reka, napul zaliv. More jsme si neuzili, po pivpauze jsme pokracovali k opravdovemu pobrezi oceanu do plazoveho mestecka Comporta. Vecere byla oproti obedu ponekud dietni - same syry a salaty.
A zitra, zitra je Lisabon!
Ujeto 114 km, celkem 681 km. Nastoupano 850 m, spime u more.

Evora

Spalo se hezky, rano bylo krasne, ale den zacal vystoupanim stometroveho prevyseni nalacno do mestecka Vila Vicosa. Teprve snidane v kavarnicce na namesti uvedla svet do normalniho stavu. Po vyjezdu z mestecka jsme drobne nastoupali do oblasti mramorovych dolu. Je tu nejvyznamnejsi oblast tezby mramoru, na mestecku je to videt. Ale krajina je to hnusna, samy tezebni jerab a hory kameni, jeli jsme tak asi ctyri kilometry. Ale pak se objevila opet znama cyklokrajina a my si uzili snad 9 km pozvolneho sjezdu mezi haji korkovych dubu pokrytych uplne fialovym kobercem kytek.
Mestecko Redondo melo krasne stare mesto, kde jsme se kapku zdrzeli stelovanim Pavlina presmykace a nakupem drobne keramiky. A sotva jsme vyjeli, zavedla nas silnice na nove namesti, kde byl zrovna blesi trh. Jana s Karlem tam koupili moc pekne kravi zvonce.
Do Evory to melo byt jen 59 km a tak jsme se docela loudali. Tu konici, tu fialove kytky, pak mne stipla vosa do ruky, no proste furt nake zdrzovani. Za Redondem se krajina zplacatila, stoupani I sjezdy byly tahlejsi. Posledni pivpauza byla 18 km pred cilem (0,33 piva = 7 eur...). A pak se to najednou rozjelo, preskocili jsme par kopecku a pred nami se zjevila Evora, dnesni cil.
Evora je mesto na seznamu svetoveho dedictvi UNESCO, moc jsem se sem tesil. Byl jsem tu pred 14 lety, vim, ze se mi tu libilo, ale jakse ukazuje, nepamatuji si vubec nic. Mesto ma kompletni hradebni okruh a uvnitr je cele zachovale prakticky ve stavu z 16.stoleti. NAvic v samotnem centru byl ve 20.stoleti objeven velmi zachovaly rimsky chram. Je tu katedrala s vyhlidkovym vnejsim ochozem, zahrady ve hradbach, akvadukt a spoousta bloudivych ulicek Opravdu hezke, a navic takovyto historicky klenot neni prilis zamoren turisty.
Takze odpocinkovy pulden se vydaril (ach ano, k veceri jsem objednal tunakovy stejk navic, takze skoncila zase prezranosti...), zitra bychom radi urazili tu stovecku, co nam zbyva k Atlantiku.

Ujeto 62 km, celkem 567 km. Nastoupano 350 m, cil ve vysce 210 m.

Do Portugalska

Dnesni program jsem stanovil na trapnych sedesat km. Po prujezdu kolem provincniho mesta Badajoz jsme meli zakotvit v pevnostnim mestecku Elvas. Jenze kdyz jsme rano vyjeli, dostali jsme se do roviny. Ze jsem o ni psal uz drive? Tohle byla OPRAVDOVA rovina, vyskomer se ani nehnul. Po dvou hodinach jizdy jsme I s nekolika fotopauzami byli na okraji Badajozu (a krajina sem byla opravdu oskliva, placata, s hnusnymi modernimi stavbami). Jedinou zajimavosti byl dumyslny system zavlazovacich kanalu, ktery nas stale doprovazel a taky ryzova(?) pole. Komplikovanou cestu kolem Badajozu nam paradoxne zjednodusila stavebni uzavirka silnice, kterou jsme chteli pouzit. Ztratili jsme tim zabrany a pouzili 3 km dalnice a usetrili tak pres pet kilometru dalsich. Tradicne kvalitni okreska nas zahy privedla na portugalsko-spanelskou hranici. Pripominala ji ruina celnice (Spanele a Portugalci vynalezli Schengen podstatne drive, nez zbytek Evropy) a jinak nic. Ani okolni pole nebyla prerusena, oni tu snad nemaji ani patniky...
Skokem se zmenila kvalita cesty, asi jako kdyz se prejizdi z Nemecka k nam, a taky se dost zhorsilo znaceni. Ale taky se otravna rovina zacala trosicku vlnit a na obzoru se na kopci objevilo mestecko Elvas. Ale jeste bylo treba dojet 14 km vymlacenou asfaltkou, proplest se hradbami a vystoupat na hlavni namesti. Cimz jsme se v jednu dostali do cile. A navic jsme pretocili hodinky o hodinu zpet, no to ne..., v poledne se koncit nebude. Obed, prohlidka pevnostniho mestecka (sila hradeb ukazuje, ze vztahy Spanelu a Portugalcu nebyly vzdy tak idylicke jako dnes) s peknymi kostely a ve tri jsme jeli dal. Novym cilem se stalo mestecko Vila Vicosa, kde podle icka v Elvasu melo byt ubytovani.
Naaaadherna cesta! Hned za Elvasem se cesta zacala vlnit horizontalne i vertikalne, olivove haje zahy vystridaly nekonecne aleje korkovych dubu. Na pastvinach se popasaly spousty stejku a dlouhou pauzu jsme si udelali u stada koniku. Tech 33 kilasku ubehlo opravdu prijemne, to byla opravdu cyklisticka krajina.
Ve Vile jsme samozrejme zacali hledat ubytovani. Nabidky nebyly spatne, zacinaly od 105 ecek za dvojak. Pak jsem ze zoufalstvi vyrazil za jednou sipkou s postylkou, kterou jsem predtim videl na kraji mesta. Hotylek v zapadlem udoli nabidl cenu 87... za vsechny!
Co jsme usetrili za ubytovani, radostne jsme prozrali na veceri ve mestecku A zitrejsi den zacne vystoupanim o 80 metru na 1,5 km, brr.

Ujeto 95 km, celkem 505 km. Nastoupano 810 m, spime ve vysce 280 m.