Pokracovali jsme po vcerejsi cyklostezce, bylo to krasne, asi jeste hezci nez vcera. Zacatek byl docela dramaticky, jen nahodou jsem usel srazce s obrovskym jelenem. Jeli jsme zase ubocim Monte Toledo, olivove haje stridaly piniove lesy a udoli slo za udolim. Docela nam tech 27 km zabralo dost casu, protoze jsme furt fotili.
Vsechno ma svuj konec a I nase silnicka vyustila na asfaltku prvni tridy. A rovnou v mestecku, takze uz byl I cas na obed. Krajina se zmenila - zmizely lesy a by jeli kopcovatou udolni planinou bez jedineho stromu. Takhle napsane to vypada divne, ale melo to sve kouzlo. Udoli ovsem koncilo sedlem Puerto de San Vicente ve vysce 807 m, nejvyssi misto nasi trasy. Soucasne rozdeluje hreben Sierry Altamira, kterou dale pokracujeme. Pred vesnici Alia pokracuje rozklad Pavlova (B.) trekace, vyletel dalsi drat a osma se sotva vejde do vidlice. Po marnem hledani pomoci se nakonec rozhoduje dojet pomalu poslednich 17 km do dnesniho cile, mestecka Guadelupe. Ale jede mu to docela slusne, zvlnenou krajinkou s ovcemi a kozami prinizdi jen s 10min zpozdenim.
Posledni 3 km jsou sileny krpal a po nem nechazime na kraji mestecka autoservis (cyklo tu nemaji). Po hodine neuspesnych pokusu stahnout improvizovane sestikolo je prijato jine reseni. Drat se prubezne ohyba, aby prolezl tesnym prostorem. Vznikla vlnovka sice neni esteticka, ale funkcni. Vecer u hotelu (spime na dosah slavneho klastera) jeste musi Pavel predelat spoustu niplu, ktere nevydrzely predchazejici centrovani. A taky zitra doufa, ze v cili bude cykloshop, ve kterem zakoupi nove zadni kolo, pro jistotu. Letity trekac neskyta mnoho jistot.
Ujeto 84 km, celkem 237 km. Cil ve vysce 620 m, nastoupano 1550 m.
Žádné komentáře:
Okomentovat