Takhle rano jsem snad v zivote na letisti nebyl. 4:15 je znicujici cas pro sraz a reprezentuje 3:30 vstavani. Samozrejme, mimoprazsti kolegove vyrazeli kolem pulnoci apod, ale i tak... Let do Frankfurtu, prestup, a dalsi let do Madridu bez problemu, kdyz pominu opravdu hladove porce na palubach Lufthansy. Tradicni sborka kola na letisti mohla byt hotova za rekordnich 40 min, kdyby Pavel s Pavlou neobjevili na svych kolech paradni osmicky... Nojo trekace, ty nic nevydrzi, letecka preprava je narocna. Rozedelili jsme se: Pavlo se snazili seslapat obe kola tak, aby prosly rafkem. No a na mne zbyl pokus o vycentrovani, aby kola prosly brzdami. Po hodine driny se nakonec povedlo a mohli jsme vyrazit.
Zanmenalo to nejdriv kilometrovy pochod letistnimi chodbami ke stanici metra, soubouj s turnikety a jezdicimi schody. Stanice Nuevos Ministerios byla nejen prestupem na mestsky vlak, ale taky mistem prvnich kolizi na schodech, a tak od te doby vsechny presuny kol zajistovali chlapi... A ze tech schodu jeste byla spousta. Ale nakonec jsme stastne dorazili (v 1600, presne podle planu) na stanici Humanes na jiznim okraji Madridu.
Cesty jsou ve v elmi dobrem stavu. Na mape bila cesta je velmi slusna asfaltka a tak nam cesta slusne ubihala. Pak se mi v jednom mestecku nepodarilo chytit odbocku, a po triceti kilometrech jsme se ocitli u stare dalnice. Ale jeste predtim jsme se zastavili v outdoorove posilovne v jednom mistnim parku, je neuveritelne, jake nastroje dokaze clovek vymyslet.
Cesta po dalnici byla docela rychla, ale nudna. Zpestril nam ji Pavel, ktery zrusil drat a obnovil osmu. Nejak jsme to zflikovali, lec v tahlem osmikilometrovem sjezdu do Toleda mu ustreleny drat urval prehazovacku, cimz mame zajisten program na dopoledne.
Ubytovali jsme se v prijemnem hotylku Esperanza (Nadeje), po prochazce povecereli a je cas jit spat, byl to dlouhy den.
Ujeto 62 km, nmv startu 650 m, cile 470 m.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat